Svátky v Dubaji

V Dubaji a celých Emirátech se kromě samotného Ramadánu, který je velmi známým svátkem, slaví i několik dalších pohyblivých svátků, jako je Nanebevzetí Proroka, Íd al-Fitr (svátek ukončení půstu po Ramadánu), Íd al-Adhá (Svátek oběti), Hidžra (muslimský Nový rok) a Narození Mohammeda. Je vždy lepší si zjistit dopředu, na které datum tyto svátky vychází, aby vás na dovolené nepřekvapily. Kromě těchto svátků se v Emirátech slaví ještě dva pevné svátky, a to 6.srpna Accession Day na počest zvolení prezidenta SAE a 2.prosince National Day jako den sjednocení sedmi emirátů.

RAMADÁN

Ramadán je nejznámější muslimský pohyblivý arabský svátek, který se řídí lunární fází měsíce. O Ramadánu je muslimům zakázáno jíst, pít a kouřit až do soumraku. Většina místních tedy zůstává doma a restaurace tím pádem otevírají až večer. Bohužel omezení jídla a pití na veřejnosti platí i pro turisty, je velmi nevhodné na veřejnosti pít nebo jíst či jen žvýkat. Místní by to mohli chápat jako provokaci a mohly by z toho pro vás plynout problémy. Konzumace jídla a pití v hotelových komplexech jsou pro turisty samozřejmě bez omezení. Zde jsou data Ramadánu v příštích letech:
2019: 6. května – 4. června
2020: 24. dubna – 23. května
2021: 13. dubna – 12. května
2022: 3. dubna – 2. května
2023: 23. března – 21. dubna
2024: 11. března – 9. dubna
2025: 1. března – 30. března
2026: 18. února – 19. března
2027: 8. února – 9. března
2028: 28. ledna – 26. února
2029: 16. ledna – 14. února
2030: 6. ledna – 4. února

Poslední den Ramadánu a dva následující dny se v muslimských zemích slaví svátek Íd al-Fitr, který je slavnostním ukončením Ramadánu a přivítáním prvního jídla. Muslimové v tyto dny navštěvují příbuzné a dávají si dárky.

Emiráťané

Emiráťanů v Dubaji moc není, uvádí se, že je 2 miliony. Jsou to dobře situovaní lidé, protože jsou ve své zemi velmi finančně podporováni. Emiráťané obvykle nosí dlouhé bílé dišdaši (kandury), na hlavě ikál a ghutru. Jedná se o šátek na hlavě a černý provaz stočený do kruhu. Mívají provázky od ghutry ukončené střapci ležérně přehozené přes záda. Ghutra se dříve používala při cestování s velbloudy pouští na to, aby se velbloudovi svázaly přední nohy a on přes noc svému majiteli neutekl. Protože cestování bývalo dlouhé, nechávali si muži od svých žen nastříkat jejich parfém na střapec na ghutře, aby jim připomínal domov. Dnes si muži na střapce aplikují vůně většinou přímo v parfumerii. Emiráťané nejsou moc sdílní, neradi se baví o osobních tématech, jako je práce, peníze, rodina a už vůbec ne manželka/y. Konverzace s nimi probíhá obvykle tak, že se vás několikrát za sebou zeptají, jak se máte, pak rozvedou nějaké obecné téma a opět přijde řeč na to, jak se máte. Bývá to skutečně otravné a konverzace tak nemá žádnou hodnotu. Oni jsou ovšem zvyklí se takto běžně bavit.
V Dubaji často můžete vidět dva muže, kteří se drží za ramena, ruce nebo se vzájemně dotýkají nosy. Není to znak homosexuality, ale jen blízkého přátelství obou mužů. Člověka to dokáže docela překvapit, když o tom neví.

Ženy a arabští muži

Arabští muži jsou velmi šarmantní, snědí a neskutečně hlubokýma očima. Pro ženu by od první chvíle udělali první poslední. Vyslyší všechna jejich přání především proto, že se snaží na ženu zapůsobit a získat si její důvěru. „Bílé“ ženy jsou místními v Dubaji brané jaké Evropanky, potažmo Rusky nebo Ukrajinky, protože neví, kde přesně dané země leží. Jsou bohužel zvyklí, že takové ženy jsou lehce k mání. Zvaní na drinky a večírky je u nich tedy na denním pořádku. Bohužel už se objevilo i pár případů znásilnění. Ženám bylo nejspíš něco hozeno do pití, ráno se probudily neznámo kde a znásilněné. Při nahlášení na policii pak byly obviněny z mimomanželského sexu a následně zatčeny. Tyto případy jsou sice velmi ojedinělé, ale bohužel se stávají. Proto doporučuji do Dubaje jezdit aspoň ve dvou v případě žen. Samotná žena to nemá úplně jednoduché. Pokud už žena z nějakých důvodů musí po Dubaji cestovat sama, doporučuji jí si vzít “snubní” prsten, prostě jakýkoliv kroužek na prsteníček levé ruky. Většinu mužů to od jakýchkoliv pokusů odradí. Taky nikomu neříkejte, že jste v zemi sama. Špatné chování jsem v Dubaji zaznamenala i ze strany žen, které, ať už jsou jakékoliv národnosti, vás sjíždějí pohledy a v případě potřeby nejsou ochotné se s vámi bavit nebo vám dokonce pomoci. Pokud cestujete s mužem, počítejte s tím, že se s vámi jako s ženou nikdo bavit nebude. Všechna konverzace se uskutečňuje mezi muži. Může se stát, že se dotyčný muž zeptá na něco o vás vašeho partnera místo toho, aby se zeptal přímo vás. Ale dá se si na to zvyknout. Pokud ovšem žena promluví arabsky, hned její prestiž vzroste. Místní jsou velmi potěšeni, když se návštěvníci snaží mluvit jejich jazykem. Pokud evropská žena cestuje do Dubaje za prací, je v očích místních velmi vážená.

Pár pravidel pro komunikaci

Protože je náš a muslimský svět dost odlišný, rozhodla jsem se sepsat zde pár postřehů, aby vás arabský svět nepřekvapil. V muslimských zemích je naproto normální mít nějaké náboženství, jsou tedy schopni tolerovat i křesťanství. Co je ovšem proti jejich chápání je člověk, který žádnou víru nemá. Pro muslima má takový člověk nižší hodnotu, než zvíře. A to si představte, že když zde někoho nazvete zvířetem, je to jedna z nejhorších nadávek…Takže doporučuji pro případ, že nijak nábožní nejste, kdykoliv na dotaz na náboženství odpovědět křesťanství, případně nějaké jiné, vám bližší.
Pokud vás někdo někam zve, sluší se pozvání přijmout až napotřetí. Za ženu většinou platí muži, mají naučené se o ženu postarat, ale přesto vždy platí pravidlo přijmout až napotřetí. Pokud však nechcete, aby za vás muž platil, nechte ho zaplatit a svou část mu dejte až po odchodu z restaurace. Pokud odmítne, řekněte mu, že příště platíte vy. V muslimských zemích obecně platí to, že když se vám něco líbí, musí vám být tato věc darována, koupena nebo aspoň vám musí mít naprosto přesně doporučeno, kde ji seženete, proto si dávejte pozor, na co říkáte, že se vám líbí. Pokud máte v muslimské zemi nějaké přátele, jste přáteli i jejich celé rodiny a ta vás tak bere. Pokud vás místní pozvou na kávu, odmítněte dvakrát, potřetí přijměte. Na návštěvu se nosí květiny v koši, cukrovinky (hodně cukrovinek), ale místní potěšíte i křišťálem Bohemia. Každou návštěvu začíná a končí káva. Taková návštěva zpravidla trvá hodiny. Když dopijete poslední kávu, můžete odejít až po třetí nabídce další kávy. Může se vám stát, že předtím, než vám někdo podá ruku, dotkne se pravou rukou pomyslně svého srdce. Je to výraz velké úcty k vám. V muslimských zemích velmi uctívají své rodiče a staré lidi. Největším výrazem úcty je polibek na čelo. Když vám někdo bude podávat jídlo, berte ho zpravidla pravou rukou, levá ruka je rukou sloužící k tělesné očistě a chápe se jako ruka nečistá. Prázdný talíř se opět odevzdává pravou rukou. Ženám se v muslimských zemích doporučuje být sebevědomé, neklopit zrak, neusmívat se na muže (je to bráno jako výzva) a neříkat nevím. Nevím zde není odpověď.

Jak smlouvat na trzích v Dubaji

Smlouvání pro nás Evropany není nic příjemného, ale uvidíte, že to dokáže být i zábava. Lepší je nakupovat ve dvou. Když jsem na trzích byla sama, trhovci na mě zkoušeli první poslední a ve finále jsem toho moc neusmlouvala. Takže nejdříve si nechce říct cenu za vámi vybranou věc. Poraďte se mezi sebou, trhovci většinou česky neumí, a řekněte si cenu, ze kterou jste schopni věc koupit. Tuto cenu o trochu snižte a navrhněte ji prodejci. Ten na vás nejspíš vyvalí oči a řekne, že ho přivedete na mizinu, a svou původně navrženou cenu sníží tak, aby byl té vaší blíže. Vy řekněte ne a udělejte kompromis navýšením vámi navržené ceny. Takhle můžete chvíli pokračovat a když se prodejce na nějaké ceně zastaví a nechce jíž níže, nechte vašeho parťáka, aby si danou věc prohlédnul s nedůvěřivým pohledem a kroucením hlavy. Nechtě parťáka, aby vám danou věc rozmlouval a ukazoval vám na ní chyby. Pak prodejci řekněte, že věc neberete a jděte pomalu k východu. Když vás prodejce zastaví, máte vyhráno a věc dostanete za cenu, za kterou jste ji chtěli koupit.